Něco málo o historii
Možná by některé z vás zajímalo, jak se člověk stane zemědělcem a s ním nepozorovaně i celá jeho rodina. Představte si, že vlastníte celkem velkou zahradu okolo přiměřeně malé chaty, kterou postavil v 70. letech váš otec. Je to kouzelné místo, řekněme, že leží na kraji vesnice, ale je nutné dodat, že tato vesnice má kolem třiceti obyvatel a chata se nachází v nejvzdálenějším koutu pozemku. Povětšinou tedy hraničíte s pastvinami, které patří ke statku na druhé straně údolí. Kolem se pasou krávy (né vaše), tudíž je doposud vše v pořádku. Můžete v klidu a míru chatařit a starat se o zahrádku.
Jednoho roku ovšem přijde krutá zima s hromadou sněhu a na statku se propadne střecha. Majitelé již více nemají síly na spravování statku a rozhodnou se statek i s pozemky prodat. A tu ve vás vzklíčí pocit nejistoty, co kdyby někdo koupil pozemek pod chatou a postavil by si tam dům? V této chvíli neuvažujete jasně, protože pozemek pod chatou je močál, kam se člověk v mokřejších obdobích roku propadne minimálně po kolena… Ale co kdyby?
A tak tento super pozemek koupíte a vzhledem k tomu, že sekat ho je no minimálně hodně nezábavné a náročné, si pořídíte tři ovečky, které to spasou za vás, a bude po problému! Geniální nápad! Teď ještě vyřešit, jak to oznámíte manželce, protože tušíte malililinkatý nesouhlas z její strany. Ale bude mít svátek a nic nepotěší víc než tři roztomilé ovečky. Jako dárek je nebude moci odmítnout!
Tohle byl začátek naší farmy. Postupně se hrůza z Co kdyby? přenesla i na pozemek nad chatou (třešňový sad). Více pozemků vyžadovalo více ovcí a více ovcí následně vyžadovalo více pozemků. Ovce potřebují péči a jednodušší je zde i bydlet, to znamená přestavbu chaty na domek a proč nepřidat včely a jabloňový sad, to už jsou jen takové maličkosti. Bažina pod chatou byla postupem času přeměněna na soustavu osmi tůní.
A to je příběh naší ekofarmy od počátku až do dnešního dne.
